O slonech

V minulosti obývali sloni téměř celý kontinent s výjimkou těch nejsušších oblastí Sahary a nejvyšších pohoří. Nejdříve, ještě ve starověku, byli lidmi vyhubeni severoafričtí sloni – ti, které měl ve svém vojsku kartáginský vojevůdce Hannibal a překonal s nimi Alpy. V průběhu devatenáctého století byli sloni vytlačeni evropskými přistěhovalci z většiny Jižní Afriky a později následovala i Západní Afrika. Ještě ve čtyřicátých letech dvacátého století žilo v Africe 5 – 10 milionů slonů. S růstem lidské populace, kvůli konfliktům s farmáři a zemědělci a kvůli poptávce po slonovině spadlo toto číslo na asi 1 300 000 na počátku osmdesátých let a na 700 000 na konci osmdesátých let. Od roku 1989, kdy je obchod se slonovinou celosvětově zakázán se sice tempo poklesu zpomalilo, ale přesto dnes žije v celé Africe asi jen 450 000 slonů. Velké a životaschopné populace se udržely hlavně na východě a ve středu kontinentu.

Až donedávna se věřilo, že všichni sloni v Africe náleží k jednomu druhu – slon africký (Loxodonta africana), který má jediného příbuzného v Asii – slona indického (Elephas maximus). Nejnovější výzkumy však prokázaly existenci dvou druhů afrických slonů – slona pralesního (forest elephant) a slona savanového (bush elephant). Oba druhy se liší jak způsobem života, tak i tělesnou stavbou a v celém svém areálu se takřka nekříží. Výjimkou je oblast Budongo v Ugandě a národní park Garamba v Demokratické republice Kongo, kam za slony také mířím.

Savanový slon (Loxodonta africana) je známější a geograficky také rozšířenější. Kdysi obýval všechny savanové až polopouštní regiony v celé Africe. Je to největší suchozemský savec světa. Samci mohou vážit ve výjimečných případech přes 6 tun a dosahovat výšky 4 metry. Samice jsou drobnější, maximálně 3,5 tuny. Přeměněné horní řezáky – kly – váží u starých samců v průměru 61 kg a u samic kolem deseti kg. Rekord ve váze klů u samce bylo 106 kg a maximální délka dosahovala 355 cm! Obrovské uši slonů slouží především jako prostředek k ochlazení muhutného těla – až dva metry velké ucho je protkáno hustou sítí cév, ve kterých se krev může ochlazovat.

Slon pralesní (Loxodonta cyclotis) je menší z obou druhů, což je přizpůsobení k životu v hustém lese a džungli  Samci dosahují váhy maximálně 3,5 tuny a výšky 2.8 metrů. Kly pralesních slonů jsou tedy zákonitě menší a liší se také v jiných ohledech. Mají spíše rovný tvar, jsou orientovány paralelně a směřují více dolů než u savanových slonů. Přirozeně mají nažloutlou až nazlátlou barvu a slonovina z nich je kvalitnější – pevnější a méně se štěpí. Charakteristickým znakem pralesních slonů jsou také jejich oválné až kruhové uši, savanoví sloni mají naproti tomu uši více hranaté a trojúhelníkové. Při bližším prozkoumání lze pralesní slony identifikovat také podle počtu nehtů na nohou – pět na předních a čtyři na zadních (savanoví sloni mají na předních 4 a na zadních jen 3 nehty). Sloni pralesní se vyskytují v pralesích Střední a Západní Afriky, největší populace jsou v Gabonu a v konžském pralese.

Sloni jsou společenská zvířata, která žijí v rodinných skupinách. Vedoucím zvířetem každé rodiny je nejstarší samice, která je obklopena svými dcerami, syny a potomstvem svých dcer. Samci musejí rodnou skupinu opustit, jakmile dosáhnou věku 10 až 14 let a od té doby žijí nejprve v mládeneckých družinách nebo později solitérně. Typické stádo vedoucí samice čítá obvykle kolem deseti slonů (2- 24) a štěpí se, pokud počet členů naroste. V tom případě se některá ze starších samic oddělí a vytvoří vlastní skupinu. Jednotlivé příbuzné rodiny tvoří takzvaný klan a jsou i nadále v kontaktu a alespoň občas se setkávají a migrují společně. V komunikaci i na velké vzdálenosti jim pomáhá celá série zvukových signálů včetně infrazvuku. Velké klany mohou čítat až 200 jedinců a v minulosti byla stáda mnohdy až tisícihlavá.

Role vedoucí samice v přežívání sloních skupin je naprosto zásadní. Díky výborné paměti se slonice skvěle orientují v terénu a v obdobích nedostatku jsou schopny nalézt místa s potravou a vodou. Díky své paměti a vytrvalosti mohou žít sloni v okruhu až 80 km od vodních zdrojů a právě tato schopnost jim umožnila osídlit většinu kontinentu. Sloni jsou býložravci, kteří za den zkonzumují potravu o hmotnosti přibližně 5% jejich váhy – může to dělat až 300 kg rostlinného materiálu za den. V obdobích dešťů převažuje v jejich stravě čerstvá tráva a byliny, zatímco v obdobích sucha tvoří většinu sloního jídelníčku listí, větve a kůra stromů. Aby se k nim sloni dostali, ale také jako demonstraci vlastní síly, vyvracejí zejména samci celé stromy a udržují tak ekosystém otevřený. Po člověku jsou to právě sloni, kteří jako druh nejvíce přetvářejí krajinu okolo sebe: ničení stromů, tvoření stezek v lese, hloubení jam i jeskyní se zdroji solí a minerálů.

Rozmnožování slonů je velice pomalý proces. Období říje trvá u samic pouhých 2 až 6 dní a opakuje se jen každých 3 až 9 let. Je-li v tomto kritickém období oplodněna samcem, který si tuto dobu díky pachovým a zvukovým signálům nenechá ujít, porodí po 22 měsíční březosti zpravidla jedno mládě. Dvojčata jsou velkou výjimkou. Mládě je kojeno 4 roky a i poté je ještě několik let odkázáno na pomoc matky a dalších členů rodiny. Zatímco vzrostlý slon nemá kromě člověka přirozeného nepřítele, slůňata jsou ohrožována lvy, hyenami a krokodýly. Slůně se proto vždy zdržuje v bezprostřední blízkosti své matky nebo příbuzných, kteří jsou připraveni je chránit. Sloni se v přirozených podmínkách dožívají asi 65 let a umírají tehdy, jakmile se jim zcela obrousí jejich jediné mohutné stoličky a přestanou tak být schopni přijímat potravu.