Žiji se svou rodinou v ČR. Pracovala jsem “u divadla” jako produkční Letních shakespearovský slavností na Pražském hradě. Momentálně pracuji pro soukromou společnost zabývající se mimo jiné ochranou životního prostředí a firemní ekologií a mou prácí je především firemní udržitelnost, ESG a výpočet uhlíkové stopy.
Když mi Arthur v roce 2012 z Afriky napsal: “Takhle to dál nejde. My v Evropě vůbec nevíme, jaká je skutečnost se slony v Africe. Nedostávají se k nám úplně reálné informace. Musíme s tím něco dělat!” Pochopila jsem, že to tak taky nechci nechat. Řekla jsem mu tenkrát, že nějakému Arthurovi z Třince nikdo žádné peníze na záchranu slonu v Africe nedá, že musí byt organizace nebo nějaké sdružení. Což mi připadalo, jako příliš velké sousto a balvan, který nepřekonáme. Byli jsme mladí, nezkušení vysokoškoláci absolutně neznalí věci. Jenže on na to odvětil: “Fajn, tak něco založíme” a ta jeho odvaha, houževnatost a chuť mne přesvědčily, že to bude mít všechno smysl a že ho v tom nenechám. Založili jsme s kamarády u mne v obýváku tenkrát ještě zapsaný spolek a začali makat. Za těch 12 let se hodně změnilo, někteří kamarádi (spoluzachránci) odešli, noví přišli, nová loga, nové weby, nový název a právní struktura, ale jedno zůstalo stále stejné. Arthurova odvaha, houževnatost a chuť to tak nenechat a moje přesvědčení, že to stále dává smysl.
